Henri Monfort – muž, který prý žije bez jídla

🧔‍♂️ Kdo je Henri Monfort?

Henri Monfort se narodil v roce 1953 ve francouzské Bretani. Byl běžným občanem, pracoval jako úředník a žil rodinný život ve městě Nantes. Ve věku zhruba padesáti let, přesněji 23. listopadu 2002, oznámil zásadní životní proměnu: přestal jíst. Od té doby tvrdí, že žije výhradně z prány – životní energie, která je podle duchovních směrů přítomná všude kolem nás.

🌱 Co je prána?

Podle starověkých tradic, zejména indické a taoistické, je prána (či čchi, ki, životní síla) všudypřítomná energie, která proudí ve všem živém. Henri Monfort tvrdí, že lidské tělo je schopno se na tuto energii „napojit“, pokud je vědomě očištěno a přeladěno z fyzického příjmu potravy na energetický příjem z okolí.

📅 Jak probíhá ten přechod?

Henri Monfort vytvořil proces, který nazývá 21denní pránická transformace. Jeho průběh vypadá následovně:

🟥 1. týden: Úplné odříkání potravy i vody. Dochází k hluboké detoxikaci těla i mysli.

🟨 2. týden: Postupné zavedení čisté vody, vědomá práce s dechem, meditace.

🟩 3. týden: Stabilizace. Dochází k napojení na pránu a vědomému přijetí nového životního stylu.

Tento proces prý absolvovalo přes tisíc lidí pod jeho vedením – ne všichni se rozhodli jídlo zcela opustit, ale většina změnila vztah ke stravě, návykům a tělu samotnému.

🌍 Co říká svět?

Henri Monfort se stal známým i mimo Francii. Pravidelně vystupoval na duchovních festivalech, např. Pranic World Festival, a vedl semináře po celé Evropě. V České republice byl hostem v letech 2011 a 2013, kde jeho přednášky zaštítil herec a moderátor Jaroslav Dušek. Lidé plnili sály a vyprodávali vstupenky do posledního místa.

Zaznamenal však i kritiku ze strany státních orgánů. Ve Francii byl jeho přístup několikrát označen za „sektářský“ a dočasně omezil veřejná vystoupení.

🧬 Jak je to možné?

Otázka, kterou si klade mnoho lidí: Je to opravdu fyziologicky možné?

🔬 Z pohledu běžné medicíny je přežití bez jídla a vody déle než několik dní až týdnů nemožné.

🧘 Monfort ale tvrdí, že tělo funguje jinak, pokud je vědomí přeladěno. Nejde o hladovění, ale o vědomý příjem energie z okolí.

🔄 Pránická výživa se dle něj nedá vysvětlit běžnou biochemií, protože probíhá na jemnohmotné úrovni – v tzv. kvantovém poli.

💡 Jako duchovní základ uvádí Sri Aurobinda, indického filozofa, jehož učení o transformaci těla a mysli je základem Monfortovy cesty.

🇨🇿 Jaký měl dopad u nás?

📆 V České republice jeho příchod doprovázel velký zájem médií i veřejnosti. Na přednáškách lidé mluvili o osobních zkušenostech, o vnitřní proměně, o pocitech svobody po odpojení od závislosti na jídle.

🎤 Jaroslav Dušek ho popsal jako člověka klidného, jasného, bez touhy přesvědčovat. Monfort v žádném případě nenutí nikoho k tomu, aby přestal jíst. Naopak zdůrazňuje, že pránický život není pro každého a že skutečný hlad nemá nic společného s vědomým procesem.

❓ Kritika a otázky

❌ Kritici tvrdí, že Monfort nepodstoupil žádné dlouhodobé vědecké sledování pod kontrolovanými podmínkami.

⚠️ Zároveň upozorňují na rizika napodobování – zejména u lidí, kteří nejsou fyzicky nebo psychicky připraveni.

🧑‍⚕️ Lékaři varují, že hladovění bez dohledu může vést ke kolapsu organismu, poruchám metabolismu i smrti.

Henri Monfort na tyto otázky odpovídá klidně: nehodlá nic dokazovat, jen sdílí svou zkušenost. Každý má svobodnou volbu.

🧘‍♂️ Co říká sám Monfort?

🗣️ „Nejde o to přestat jíst. Jde o to přestat být závislý na vnějších věcech. A znovu objevit, kdo jsme.“

🧘‍♀️ „Jím neustále – ale jinak. Mé buňky si berou pránu ze všeho kolem. Z dechu, světla, zvuku, přítomnosti.“

🌌 „Pránická výživa není dieta. Je to stav bytí.“

🧩 Co si z toho můžeme vzít?

– Možná nebudeme žít z prány.

– Možná si dál dáme polévku, chleba nebo koláč.

– Ale můžeme přehodnotit náš vztah k jídlu.

– Kde je závislost, kde je potřeba?

– Kde je vědomé rozhodnutí, a kde jen zvyk?

📿 Závěrem

Henri Monfort je pro někoho inspirací, pro jiného fantazií. Ať už jeho příběhu věříme, nebo ne, nutí nás zamyslet se. Ne nad tím, jestli jíst nebo nejíst. Ale nad tím, z čeho opravdu žijeme.

Z doteků? Z lásky? Ze světla? Z ticha?

Možná nežijeme jen z jídla.