Píseň o zrození, smrti a věčnosti.
Rytmus duše, která cítí bolest těla, odpojuje se od něj a znovu vstupuje do koloběhu zrození.
Saxofon jako hlas duše.
Text jako tanec mezi světlem a tmou.
Ženský a mužský hlas se střídají jako yin a yang.
Ticho, přechod, hluboký nádech před návratem.
Pro všechny, kteří někdy cítili, že tělo už dál nemůže... ale duše nezapomíná tančit.

> Věnováno všem putujícím duším, co se nebojí podívat na konec – a najít v něm nový začátek.