Zrcadlo

✍️ Zrcadlo, které drží Krišna

Zrcadlo. Nenápadný kus skla, který neklame.

A přesto – když se do něj podíváme, často nevidíme pravdu. Vidíme účes. Vrásku. Oblečení. Únavu. Masku. Ale co kdyby existovalo zrcadlo, které neukazuje tvůj obličej – ale tvé vnitřní nastavení? Tvou mysl. Motivy. Pýchu. Strach. I to světlo, které jsi na chvíli zapomněl.
A právě tohle zrcadlo drží Krišna.

🔍 Nevinná otázka: „Co vidíš?“

Krišna ti ho nastaví bez odsouzení.
Bez soudce. Bez ironie. Jen tiše čeká, až se podíváš.
Až uvidíš, co nosíš v sobě.
A ty to zpočátku nechceš vidět.
Říkáš: „To nejsem já. To je přece on, ona, to prostředí, ta karma.“
Ale zrcadlo se nemění.
Jen čeká, až pochopíš.

🪞 Zrcadlo jako milost

Myslíme si, že milost je to, když nám někdo odpustí.
Ale často je největší milostí právě to, že nám někdo ukáže pravdu.
Bez make-upu ega. Bez filtru výmluv.
Zrcadlo Kršny není studené.
Není kruté.
Je hluboké.

Ukazuje ti ne to, co chceš být – ale to, kým už jsi. Jen jsi to zapomněl.

🧠 Ego se bojí, ale duše se raduje

Ego říká: „To nechci vidět. Vypadám slabě.“
Ale duše šeptá: „Konečně se poznávám.“
Tohle je zrcadlo, ve kterém neřešíš, jestli máš kruhy pod očima –
řešíš, jestli vidíš svět skrze lásku, nebo skrze strach.
A pokud v tom zrcadle zahlédneš stín – pak ne proto, abys se zhroutil.
Ale proto, abys tam mohl poslat světlo.

🎭 Život jako scéna a zrcadlo v každé roli

Každý člověk, co tě dráždí, každá situace, která tě vyvádí z míry –
to všechno jsou živá zrcadla.

– Líný kolega? Možná ti ukazuje tvoji netrpělivost.
– Sebestředný partner? Možná tě zrcadlí ve tvém vlastním strachu být přehlížený.
– Dítě, které se vzteká? Možná ti ukazuje tvoje vlastní potlačené emoce.
Krišna v nich není jako kritik.

Je v nich jako režisér:

„Tohle jsi taky ty. Uvidíš to? Nebo budeš hrát dál jen roli?“

💡 Pointa (ale ne dogmatická)

Zrcadlo života není trest.
Je to připomínka.
Ne abys byl dokonalý.
Ale abys byl pravdivý.
Protože až jednou konečně přijdeš před Krišnu s otevřeným srdcem, možná se usměje a řekne:

„Už se nemusíš dívat do zrcadla. Už jsi pochopil, kdo jsi.“

💬 Mantra na závěr:

„Zrcadlo mi neublížilo. Jen jsem si v něm dlouho nechtěl přiznat, co vidím.“

Kdy naposledy ses zastavil a podíval se?
Ne do skla.
Ale do toho, co ti právě teď život odráží?
Možná tam Krišna čeká. Trpělivě.

A s jemným úsměvem říká:

„Tohle nejsou chyby. To je tvoje cesta zpátky domů.“