Týden bez proudu Komedie část 2

🗓️ 16. červen 2025 | 🏷️ Osobní | ✍️ Vasek | 👁️ 25 | ⏱️ před 18 dny

⚡️ Den 25 – Když se zhasne i v hlavě

Ráno už nepřekvapí. Budík totiž neexistuje, snídaně taky ne – jen vnitřní hlas: „Vstávej, jinak ti soused zase vyžere vodu.“

🧴 Sprcha? Dneska v podobě mokré utěrky z dávných dob. Vůně? Kombinace octa, studny a rezavýho optimismu.

📵 Mobilní detox pokračuje.

Někdo má mobil stále v kapse. Tvrdí, že „pro klid“. Realita? Oltář iluzí.
Jiní ho rozebrali na díly. Jeden z toho si udělal věšák na ponožky. Génius doby temna.

📻 Zábava: Poslech zvuků přírody. Největší hit? Kapající okap a sousedovic hádka o poslední sušenku.

🍝 Vaření:

Dneska menu: Brambora z popela s bylinkami z truhlíku a strouhanou vzpomínkou na lepší časy.
NoDezert? Sušený list s kapkou medu. Někdo brečel radostí. Někdo hlady. Nešlo to poznat.

🫂 Sociální kontakt:

Lidi se na sebe konečně dívají. Někteří naposledy, než si navzájem ukradnou baterku.
Děti se naučily hrát „Na ticho“. Rodiče doufají, že to bude olympijská disciplína.

🔥 Den 26 – Když se kbelík stane symbolem civilizace

🚽 Toalety jsou teď mýtické prostory. Vstupuješ jen se svěcenou vodou a poslední vůlí. Pachy překonávají hranice států.

🪣 Velká válka o modrý kbelík:

Dva sousedi, jeden sud. Jeden ho chtěl na mytí nádobí, druhý na uchování pitné vody.
Rozhodl to osmiletý Vojta: „Dejte ho kočce. Stejně nás všechny přežije.“

🐈 Kočka teď vládne. Jmenuje se Marfuša a sedí na sudu jako královna. Kdo ji pohladí, má den bez migrény.

💬 Hlášky dne:

„Už týden si říkám, že si oholím nohy. Ale čím?“
„Myslíš, že pampeliška má kalorie?“
„Dneska jsem mluvil se slepicí. Byla v pohodě.“

🎭 Zábava?

Jeden chlapec začal imitovat Wi-Fi signál rukama. Lidi tleskali.
Někdo rozjel komedii o tom, jak se dřív bál ticha. Teď ho to učí zpívat.

📜 Závěr:

Lidi se učí znova žít. Bez sítí, bez světla, bez filtru.
Ale možná právě proto… se konečně vidí.

🌕 Den 27 – Když měsíc svítí víc než televize

📺 Už čtvrtý týden bez elektřiny. Lidi začali zapomínat, jak vypadal tv seriál. Ale pamatují si hlášky. Hlavně ty z reklam.

U ohně se zpívají znělky. Každý večer jiný žánr. Pondělí = Ordinace. Úterý = Pokémoni. Středa? Lord of the Rings rap battle.

🔥 Oheň je nová obrazovka. Kdo má třísky, ten má moc.

📖 Šíří se nová kniha – vyprávěná. Někdo si pamatuje celou „Harryho Pottera“. Vypráví ho dětem a mění postavy podle toho, co našli v kontejneru. Hermiona má košík a je z Chebu. Funguje to.

🦷 Den 28 – Vymysli si vlastní kartáček

🪥 Zubní pasty došly. Lidi objevili staré metody:

Drcené uhlí, jitrocel, žvýkání větviček.
Bonus: při žvýkání stromu můžeš narazit na hnízdo. Vitamínový jackpot.

💡 Jeden týpek si omylem vyčistil zuby solí a tvrdí, že teď vidí auru sousedky.

🧼 Mýdlo? Vyrábí se z loňských zbytků sádla a rozmarýnu. Smrdí, ale umyje.

🧠 Den 29 – Meditace z nouze

Nikdo jí neříká „meditace“. Jen „čumím do blba“. Je to nový restart mozku.

🍵 Lidi si povídají. Fakt. Sedí v kruhu a vypráví příběhy:

Jak utopili mobil v záchodu, když ještě tekl.
Kdo má nejvíc plísně na chlebu.
A jak se má kočka Marfuša (stále sedí na kbelíku, stále vládne).

📯 Jeden děda vytáhl harmoniku. Dostal přezdívku „Spotify 60+“.

🚲 Den 30 – Kolo je nový Rolls-Royce

Benzín? Neexistuje. Lidi oprášili starý kola. Kdo má pumpičku, má postavení.

🚴‍♂️ Jeden chlápek jede denně 12 km pro mléko. Tvrdí, že je to romantický. Realita? Spálený lýtka a mléko kyselý.

🛞 Děti se naučily plést lana z igelitových tašek. Jedno dítě postavilo houpačku ze tří flašek a starého podprsenkového ramínka.

📝 A na zdi někdo napsal uhlím:

„Pamatujte si tento den. Protože včera jsme ho ještě neuměli žít.“

🌌 Den 31 – Když se rozsvítilo… a nikdo to nepotřeboval

Ráno bylo tichý. Ne to mrtvý ticho jako první dny. Tohle bylo jiný. Ticho smířený. Jako když všichni vědí, že se něco stane… ale nikdo to nechce zakřiknout.

🪵 Uprostřed vesnice (nebo co z ní zbylo) hoří poslední společný oheň. Děti zpívají znělku z Teletubbies a někdo v dálce klepe plechovkou jako rytmus. Vypadá to jako rituál. Možná loučení. Možná jen ráno.

A pak… to udělá “cvak”.
Jeden z domů se rozsvítí.

📡 Paní Jarmila z vedlejšího baráku začala řvát:

„Hééélééé! Televizééé svítí!“

A bylo to jak pokyn režiséra. Všichni najednou ožili, běží, otevíraj okna, zkoušej vypínače. Lidi objímají pračky. Jeden chlap dokonce líbá mikrovlnku. Slzy, smích, šílenství. Třicet dní bez proudu a najednou? Návrat civilizace.

Ale pak… přijde zlom.

📱 Mobil se zapne.
Přivítá tě záplava zpráv, reklam, požadavků.
– „Chceš aktualizovat?“
– „Chceš obnovit zálohu?“
– „Chceš zpátky svůj starý život?“

A do očí lidí se vrací ten zvláštní pohled. Zase koukaj dolů. Palce automaticky začnou scrollovat. A ticho se změní. Už to není smíření. Je to návyk.

A pak to někdo vypne.

🚶‍♂️ Malý kluk jménem Vojta. Ten, co kdysi rozhodl spor o soudek.
Vojta vezme mobil, vypne ho, a s klidem řekne:

„Tohle nechci. Tamten svět byl možná temnej… ale aspoň jsme si hráli.“

A jako domino to začíná. Jeden po druhým si lidi vypínaj mobily. Odkládaj je. Sedaj si zpátky k ohni. Někdo otevře harmoniku. Děti se smějou. A kočka Marfuša si zase sedne na kbelík.