Překladač vs. život

(aneb když tě Google Translate pošle do jazykovýho pekla).

Máš srdce plný emocí, slova na jazyku… ale jsi nervózní, protože neumíš anglicky. Tak otevřeš Google Překladač, napíšeš, co cítíš – a voala… právě jsi někomu řekl, že chceš spát s jeho milovanou slepicí.

🔤 Automat + jazyk = katastrofa

Překladač je jako robot, kterej se učil jazyk ze starých titulků. Je to gramaticky přesnej, ale lidsky úplně mimo.

✍️ Reálné příklady:

• „I am full“ → Jsem plný
• → večeře s angličanem skončila s jeho pohledem, jestli jsi v 6. měsíci.
• „How are you?“ → Jak jsi?
• → Což zní, jako bys vyšetřoval svědka.
• „I miss you“ → Chybíš mi → pak zpátky: You are missing me
• → a rázem to zní jako pohřešovaná osoba.
• „I am hot“ → Jsem horký
• → Gratulujeme, právě ses stal neplánovaným objektem touhy nebo výsměchu.
• „She gave me a cold shoulder“ → Dala mi studené rameno
• → Což zní jako že tě někdo doslova obdaroval tělesnou částí.

🤖 Když srdce mluví... a překladač řve

Láska je krásná věc. Ale když jí chceš vyznat skrze automat, může to dopadnout jak drama na TV Barrandov.

• Chceš napsat: „Nikdy na tebe nezapomenu.“
• A překladač udělá: „I will never forget about you.“
• → Zní to jako že jsi detektiv a oběť právě zmizela beze stopy.

Nebo chceš napsat vtip:

• „Na svatbě jsem brečel.“
• → Překlad: „I cried on the wedding.“
• → Američan si myslí, že jsi brečel na nevěstě.

🧘‍♀️ Duchovno a překladač? Lepší mlčet

Řekneš mantru: „Hare Krišna, Hare Ráma“, překladač ti nabídne:

„Krétní Křupane, Hraj s Rámou“

A teď vysvětluj Indovi v chrámu, že sis to fakt nepřeložil schválně. Že jsi nechtěl urazit jejich božstvo, ale jen jsi použil mobil. Výsledek? Karma tě možná nezabije, ale Ind vedle tebe ano.

Realita ?

Tak na pravou míru teď.

Řekneš mantru: „Hare Krišna, Hare Ráma“, a překladač?

Ztichne. Pokorně. V klidu. Vrátí ti přesně to samý.

Nedovolí si. Ani čárku. Protože i algoritmus má svý hranice.

Google ví, že na Krišnu nemá.

A ty, kdo to teď šel fakt zkusit? Jo, tebe myslím. 😄

💬 Byla to jen sranda.

A kdo se chytil a šel si to vyzkoušet, právě zjistil, že Google má respekt.

Respekt k mantrám, k vibracím, k tomu, co je nad slova.

A to je... dobrý vtip. A vlastně i dost hluboký.

🧠 Emoce, co přeložíš blbě, bolí víc

Když řekneš blbě něco odbornýho, lidi tě opraví.

Když řekneš blbě něco osobního, vzniká trapas, co se bude vyprávět na rodinných oslavách dalších 20 let.

Například:

• „My grandma is high.“
• → Věříš, že babička je na kopci.
• → Ale všichni ostatní si myslí, že kouří trávu.

🛡️ A jak to řešit?

1. Překládej myšlenku, ne slova.
2. Nespoléhej na doslovnost.
3. Neříkej věci, co nejsi schopný ověřit.
4. A hlavně: místo „translate“ zkus „rephrase“.

A když nevíš, zeptej se člověka. Překladač totiž neví, co je láska, co je sarkasmus, ani proč jsi psal, že chceš být „červená kočka v noci plné sýrů“. (Ačkoliv to může být krásná metafora.)

🧡 Slova jsou jako ponožky

Když si je navlíkneš obráceně, nikdo tě nezabije. Ale lidi se na tebe budou dívat zvláštně.

A tak radši mluv méně, s citem, nebo vůbec. Občas totiž i ticho řekne víc než „Já tě chci zabít“ omylem přeložené místo „Miluju tě“.