Prabhupāda film

Některé filmy tě pobaví.

Některé tě poučí.

A pak jsou filmy, které tě pohnou. Zastaví. A možná ti v tichu něco řeknou.

Přesně to se stalo mně, když jsme se s přítelem dívali na film Prabhupāda. Přiznám se rovnou – nečekala jsem, že mě to tak vezme. Myslela jsem, že to bude klasický dokument – možná duchovní, ale takový… „na odškrtnutí“. Jenže ne.

Tohle nebyl film. To byla cesta. A bylo to, jako by mě někdo po té cestě vedl za ruku.

---

Kdo byl Prabhupāda?

Šríla Prabhupāda – jméno, které jsem slýchala už dřív. Věděla jsem, že založil hnutí Hare Krišna. Věděla jsem, že přeložil Bhagavad-gítu. Ale až díky filmu jsem opravdu pochopila hloubku jeho příběhu.

V 69 letech, téměř bez peněz, s nemocným srdcem a prakticky bez zázemí, odplul z Indie do New Yorku. Kdo by to dnes udělal? A proč?

Nejel hledat slávu. Nejel vydělat peníze.

Jel splnit přání svého učitele. Jel nést světlo.

Film, který jde pod kůži

Od první chvíle na mě dýchla neuvěřitelná lidskost. Žádné velké efekty, žádné dramatické zvraty. Jen prostý, silný příběh člověka, který opravdu věřil.

Ve filmu sledujete jeho první dny v Americe – bez přátel, bez kontaktů, jen s několika knihami a neochvějným opakováním „Hare Krišna“ mahamantry a najednou… se začínají dít věci.

Lidé ho začínají poslouchat. Mladí, ztracení hippies se k němu přidávají. Začínají zpívat, meditovat, mění si život. A tohle není hollywoodský příběh – tohle se opravdu stalo.

Byli jsme s přítelem chvílemi úplně zticha. Někdy se na sebe podíváš a víš, že vás to oba zasáhlo na stejném místě.

A to místo není v hlavě. Je v srdci.

---

Opravdovost, která se dnes nevidí

Prabhupāda neříká: „Pojďte za mnou.“ Nehází moudra, nehledá pozornost.

On jen JE. V přítomném okamžiku. Ve spojení s Bohem.

A právě ta tichá přítomnost, ta čistota bez ega, tiše rozbourá všechny zdi, které jsme si kolem sebe postavili.

Je to člověk, který neměl skoro nic – ale zároveň měl všechno.

A to všechno předával dál. Ne silou, ne manipulací.

Ale příkladem, láskou a  mantrou která je pro dnešní věk jedinou cestou jak se z toho všeho nezbláznit.

---

Co jsem si z toho odnesla?

Možná ten největší paradox:

Méně znamená více.

Ticho je silnější než křik.

Víra není slabost – víra je síla, která přetváří svět.

A taky to, že na lásku je čas vždycky.

I když ti je 69, i když nevíš, co tě čeká, i když jsi sám.

Nikdy není pozdě otevřít se něčemu většímu.

---

Kam dál?

Pokud tě film zaujme tak jako nás, doporučuju se ponořit dál – třeba do Bhagavad-gíty v překladu Prabhupādy. Nebo si jen zkusit zopakovat mantru:

> Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare

Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare

Zní to jednoduše. Ale když zavřeš oči a zkusíš to procítit… možná uslyšíš ozvěnu stejného klidu, jaký vyzařoval z Prabhupādy.

A to je dar, který si můžeš nést dál. Bez závislosti, bez dogmat. Jen v sobě.

---

Kde film najít?

Film Prabhupāda najdeš online, na YouTube nebo na oficiálních stránkách ISKCON. Některé verze mají i české titulky. Pokud se někde promítá naživo – běž. Není to jen film. Je to setkání.

---

Na závěr:

> „Nepřišel jsem vás obrátit. Přišel jsem vám připomenout, kdo jste.“

— Šríla Prabhupāda

S pokorou a láskou,

Romana